Islamismus neexistuje. Prostě je to jen islám.

Přetiskujeme část rozhovoru s Danielem Štroblem, který vyšel v 24. čísle časopisu Téma. Daniel Štrobl (42), vystudoval psychosociální vědy na Husitské teologické fakultě UK a psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Roky pracoval pro generalitu české armády a dělal výzkumy v zahraničních misích. Nyní pracuje jako soukromý psycholog a psychoterapeut. Je externím lektorem Institutu aplikované psychoanalýzy a také předsedou etické komise Asociace vojenských psychologů a spolupracovníkem řady tuzemských i zahraničních institucí.
20. 6. 2017 17:25 | Link: http://nastvanematky.cz/node/451

V Londýně najeli do davu lidí, pak z něj vyskákali a zaútočili noži. A vy jste řekl, že tenhle způsob útoků bude v budoucnu zřejmě běžnější než komplikovanější bombové atentáty. Proč?

Doba velkých spektakulárních útoků je asi za námi. Kvůli snahám policie a tajných služeb je jejich příprava a realizace natolik komplikovaná a finančně náročná, že jsou snadněji odhalitelné. Teroristé proto volí útoky menší, k jejichž přípravě stačí pronajatá dodávka a kuchyňské nože. Nejde sice o stovky nebo dokonce tisíce obětí, jako třeba v New Yorku 11. září, ale svůj účel plní. Zasévají strach. Navíc i nápodoba hraje v tomhle ohledu roli, jde o to ukázat, že takhle to jde s minimem prostředků.

Navíc to je asi velmi těžko ohlídatelné.

V podstatě vůbec.

Dá se předpokládat, že se lidé v Evropě budou kvůli obavám z terorismu více ozbrojovat, že se prostě začnou sami bránit?

To bylo vidět už nyní v Londýně. Třeba že po útočnících házeli sklenice a židle. Samozřejmě že v určité chvíli, kdy nemůžete utéci, je to skvělý způsob, jak ukázat, že nechci být oběť. Možná že existuje příklad, ze kterého bychom se měli učit. A to je Izrael, kde se kombinuje jak připravenost lidí se v daný okamžik bránit, tak snaha nenechat si státním aparátem vzít svobody. Osobně se v Evropě bojím toho, že někteří politici ve jménu ochrany obyvatelstva začnou tyhle výsady naší společnosti omezovat. Samozřejmě často pod rouškou až filozofické otázky: „Co je důležitější? Svoboda, nebo bezpečí?“

Tak třeba britská premiérka Theresa Mayová právě o tom kvůli posledním incidentům v Manchesteru a v Londýně teď mluvila. Například o větší kontrole internetu. A v Evropě se zvažuje i třeba zavádění bezpečnostních rámů na vlakových nádražích.  Jaký na to máte názor?

Evropští politici a úředníci hasí požár tam, kde není. Nemyslím si, že nemáme legislativu. Stačilo by ji jen důsledně uplatňovat. Dělat rámy na nádraží bude akorát omezovat běžné lidi, bude to zasévat strach a působit problémy. Navíc tím z bezpečnostního rizika pouze vytváříte obří problém ve srocení davu, který tou kontrolou musí projít a je tudíž ideálním místem k útoku. Mimochodem – to je i příklad neuvěřitelných kontrol na Pražském hradě. Nejde o zvyšování bezpečnosti, ale zvyšování s odpuštěním buzerace. Na to bychom si měli dávat zatraceně pozor.

Jak to tedy udělat?

Myslím, že to, co nás nevyhnutelně čeká, je nutnost opravdu jednoznačného pojmenování problémů a postavení se k subkulturám, které v Evropě existují. Ten problém není na vlakovém nádraží a nemá se řešit tam. Ten problém je v Molenbeeku (neblaze proslulá muslimská čtvrť v Bruselu, označovaná často za líheň teroristů, pozn. red.), ten problém jsou předměstí Paříže nebo Londýna, ten problém jsou některé městyse nebo města ve Švédsku, které jsou natolik přelidněné muslimy, že kompatibilita jejich kultury a naší je už nemyslitelná. Skutečným problémem je, že v Evropě vznikají no-go zóny, kam už se bojí i policie. Existují místa, jejichž obyvatelé se neřídí zákony dané země, ale větší slovo má pro ně muslimské právo šária. Vznik paralelních polis a paralelního práva je obrovský třaskavý sud s prachem.

Lze čekat třeba zpřísnění trestů za některé činy?

To je otázka asi na právníka, ale z psychologického hlediska platí, že prevence není v délce trestů, ale v rychlosti. Každý by měl vědět, že bude za své skutky velmi rychle potrestán. Třeba v Americe se autem jezdí relativně podle předpisů nikoli proto, že by tam měli drakonické tresty. Jde o to, že když vás chytnou třeba za rychlost, tak vás nevrlý, právě probuzený soudce klidně odsoudí ve dvě ráno na pět dnů do vězení nebo k pokutě. Je to hned. Není to jako u nás s doktorem Davidem Rathem, kde soudy s jeho případem už pět let hrají ping – pong a dodnes není vůbec jasné, jak to dopadne... Totéž by ale mělo být i jinde v Evropě. Třeba v Německu, když chytnou chlapa, co tam na novoroční oslavě osahává ženskou a on bude už za týden deportován do Maroka nebo Tuniska, odkud pochází, tak to bude pro všechny úplně jiný signál.

Jednou z věcí, kterou člověk od státního aparátu očekává a kvůli které si ho platí, je zajištění bezpečí. Jak jste ale sám řekl – podobným teroristickým útokům, jako byl ten v Londýně, policie ani armáda v podstatě nemůže zabránit. Nehrozí, že si pak může účty začít vyřizovat takzvaně ulice a odnesou to nevinní lidé?

My jsme v Česku hodně specifický případ, ale pokud se budeme bavit globálně o Evropě tak tohle už se děje. Třeba v Německu stoupá počet útoků na muslimské imigranty a jejich ubytovny. Velmi snadno se mohou objevit frustrovaní jedinci, kteří začnou brát právo do svých rukou. A samozřejmě že to pak neodnese nějaký nenávistný radikál, ale obyčejný prodavač kebabu, který v životě nebyl v mešitě.

A řešení je tedy jaké?

Naprosto neústupně vyžadovat dodržování práva. Zcela bez pardonu. Podívejte se, jak třeba v Evropě používáme politickou korektnost. Všimněte si, že jsem během našeho rozhovoru nepoužil slovo „islamismus“. Nic takového totiž neexistuje. To je výmysl. Prostě je to islám. Fundamentalistický, radikální, možná i nějaký mírumilovný, ale pořád je to islám. My si tady vymýšlíme nálepky, že jsme zastřelili islamisty, ale ještě včera to byli muslimové. Kdy se z něj stal islamista? Teprve poté, co spáchal nějaký útok?  Ne, je to prostě muslim. V okamžiku, kdy se zcela jednoznačně nepostavíme třeba proti sílícím návrhům alespoň na částečnou platnost šárii, řítíme se do průšvihu. A nejhorší je, že nějací aktivisté i politici řeknou: „Pojďme o tom diskutovat.“  Ne! Jsou věci, o kterých nemůžeme diskutovat. Stejně jako nebudeme diskutovat o tom, jestli byl, nebo nebyl holocaust. Prostě nesmíme připustit paralelní právo pro část obyvatel. Když to přeženu, tak když přijede do Evropy muslim a má třináctiletou manželku, tak musí vědět, že bude zatčený. A je úplně jedno, že mu to povoluje jeho náboženství. Když veřejnost uvidí, že právo je vyžadováno naprosto jednoznačně, teprve pak se může situace změnit.

Vloni předseda správního soudu v německém Saarbrückenu nechal odstranit kříže z jednacích síní, protože to prý „uráželo muslimy a ateisty“.  Podobných rozsudků či návrhů na úpravu zákonů navíc přibývá.  V Německu, ve Švédsku, v Itálii, ve Francii...

A to jsou přesně momenty, které mohou dláždit cestu k pogromům a k opravdu velkému násilí. Nazvěme to pravými jmény. Evropa je židovsko – křesťanská přes tisíc let. Pokud budeme striktně vyžadovat dodržování našeho řádu a tradic, tak nás jistě někteří budou obviňovat z netolerance, ale sekundárně je to i pro jejich dobro, aby se pak něco strašlivého nestalo. Ovšem Německo a Němci jsou specifičtí. Po celé generace byli bombardováni pocitem viny za druhou světovou válku a vyvražďování Židů. Dnešní čtyřicátníci se ve škole na hodinách němčiny jako první seznamovali nejprve s Deníkem Anny Frankové (knižně vydaný deník, německé dívky, která zemřela za druhé světové války v koncentráku Bergen-Belsen, pozn. red.), nikoli s Goethem nebo Shillerem. Je zajímavé, že tohle většinou neplatí pro ty, co vyrostli ve východním Německu, kde je komunisté přesvědčovali, že za to mohli jen ti západní Němci.

Když si stoupnu v jakékoli evropské metropoli na ulici a budu popírat holocaust, velmi pravděpodobně skončím za mřížemi. Proč tedy některé země v Evropě dovolí veřejná kázání radikálních imámů, kteří veřejně podněcují k nenávisti vůči Evropanům s tím, že v celé Evropě musí platit právo šaría? Třeba Abů Imrán, působící v Belgii, prohlašoval, že islám přišel, aby si Belgii a Evropu  podmanil, a vyzýval k nerespektování belgických zákonů...

Upřímně – také tomu nerozumím. My se v celé Evropě dokážeme docela dobře vymezit proti neonacistům, nebo dejme tomu proti stalinistickým komunistům. A pokud tyto skupiny křičí, že jsme jako většina netolerantní, tak evropské právo v podstatě říká: „No a co!“ V případě fundamentalistického islámu to zatím neumíme. Proč? To je otázka spíše pro politologa než pro mě.  Ale z psychologického hlediska to zanechává ve společnosti veliké trauma. A opravdu se může stát, že lidé začnou brát spravedlnost do svých rukou a to je samozřejmě velmi špatně. Tyhle věci mohou davy přivést k tak zásadním otázkám, do jaké míry politici v Evropě skutečně zastupují lidi. To pak bude otevírat cestu populistům.

Hrozí teroristické útoky Česku?

V tomhle ohledu se s řadou bezpečnostních analytiků rozcházím, protože já tvrdím, že nám islámský terorismus nehrozí. Do motivace teroristy není zas až tak těžké se vcítit. Prostě chce udělat co největší divadlo. A k tomu, aby to mohl udělat, potřebuje nějakou logistickou základnu. I k tomu, abyste spáchal i takhle relativně logisticky banální čin, jako se odehrál v Londýně, potřebujete nějaké lidi, ke kterým schováte věci, můžete si s nimi promluvit, jinými slovy potřebujete někoho z komunity. A ta je v Česku opravdu malá. Tady jakmile se na ulici objeví nějaký muslim, tak ho hned pět lidí pozoruje. Každý, kdo se někdy pohyboval v armádě, vám řekne, že to, co teroristé dělají, je vlastně na úrovni diverzních akcí, partyzánské války. Ale i v ní potřebujete podporu obyvatel. Navíc my nejsme pro teroristy vůbec zajímaví. Nás ani v těch muslimských státech nikdo pořádně nezná. V Afghánistánu nikdo nerozezná Česko od Litvy. Je obrovský rozdíl, jestli uděláte útok v Paříži, v Londýně, v Bruselu, anebo v Praze. Navíc si myslím, že dokud budeme striktně dodržovat náš poměrně tvrdý azylový zákon, to znamená, že člověk, který nemá doklady a není ani jinak možné ověřit jeho původ, nebude mít šanci tady zůstat, tak se podle mě situace nijak dramaticky nezmění. Sice jsme často v Evropě obviňováni z xenofobie, ale když si spočítáte počet trvale žijících cizinců v naší zemi, tak je jasné, že tomu tak prostě není.

Časopis TÉMA, 24. číslo

Další články, blogy, videa

Vědec vysvětluje, jak funguje migrace, komu prospívá, komu škodí.
Michael Stürzenberger je v Německu známý tím, že s koránem v ruce chodí na náměstí a lidem hlásí, jak je kniha plná zla.
Známý bloger Paul Joseph Watson shrnuje to, jak korektní média informují o teroristickém útoku v New Yorku z konce října 2017.
V létě jsem se jako zástupci Naštvaných matek účastnili malého experimentu. Martin Zapletal a jeho přátelé vyrazili do Aquaparku Olomouc v různých...
V létě jsem se jako zástupci Naštvaných matek účastnili malého experimentu. Martin Zapletal a jeho přátelé vyrazili do Aquaparku Olomouc v různých...
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.