Komentář od Piet Fenrir Podaný:
Je jasné, že AfD bude mít ve spolkovém parlamentu těžký život a že totéž bude více či méně platit i pro její politiky a příznivce po celé republice. V Německu sice nevypukla zčásti primitivní hysterie podle vzoru americké levice po volebním vítězství Donalda Trumpa (snad s výjimkou některých antifáků), na to jsou Němci příliš spořádaní, poslušní a usedlí. Ne, v Německu bude mít tlak na AfD promyšlený, organizovaný systém. A tím to bude pro Afd těžší. Bude i snaha sympatizanty AfD „převychovat“, přivést na správnou cestu, což už ostatně prohlásila v noci po volbách i kancléřka Angela Merkelová, třebaže jinými slovy.
Jak takový systém bude přesně vypadat, lze jen spekulovat, byť už nyní jsou některé věci jasné a byly i vyřčeny. Především kolem poslanců Alternativy vznikne v Berlíně cosi jako „sanitární kordon“ tvořený jejich politickými odpůrci. A to jsou v Bundestagu v podstatě všichni. Jak tento kordon bude pevný, jak moc bude AfD ostrakizována, lze zatím jen tušit. I proto, že přinejmenším část idejí AfD se setkává s (neoficiálními) sympatiemi a pochopením též u politiků jiných partají. Pro příklad takového kordonu nemusejí Němci chodit daleko.
U sousedů v Nizozemí funguje něco takového v případě poslance a šéfa Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. Ač je Wilders dlouhodobě nejoblíbenějším holandským politikem, ač je jeho strana druhá nejsilnější, už před letošními parlamentními volbami v Nizozemí tamní strany jako jeden muž deklarovaly, že s Wildersem, tímto vášnivým bojovníkem proti islamizaci Evropy, nebudou spolupracovat. Wilderse to v jeho politické práci dosti omezuje. Nicméně, jeho odpůrci v haagském parlamentu, Generálních stavech, se se k němu chovají poměrně kultivovaně a sympatie vůči Wildersovi projevuje i část médií a novinářů.
V tomto ohledu na tom německá AfD byla, je a bude výrazně hůře. I vládní politici na AfD s oblibou neférově a podpásově útočí. To nejspíše ještě zhoustne v okamžiku, jestliže se součástí nové koaliční vlády v Berlíně stanou Zelení. Za svou otevřeně deklarovanou nenávist vůči Německu a němectví na straně jedné, a naopak usilovnou snahou islamizovat Německo na straně druhé, by si část německých zelených politiků nezasloužila nic jiného než zavřít do německých Bohnic. Přinejmenším. Možná je načase začít se pomalu třást strachy, jaké ze svých šílených idejí se budou Zelení snažit skrze své nové mocenské postavení v Berlíně aplikovat i mimo Německo. A nejde zdaleka jen o migraci a mohamedánství. Ale to je jiný příběh.
A mainstreamová média? Ta se ve své snaze zadupat AfD do země až příliš často uchylují k metodám komunistických sdělovacích prostředků bývalé NDR v jejich tehdejším boji s třídním nepřítelem. Pokud odpůrci masové migrace a islamizace Německá na svých protestních akcích volají „Lügenpresse, halt die Fresse!“ (Lživý tisku, drž hubu!), není to bez důvodu a lze je za to jen stěží odsuzovat. Němečtí politici a média se pak společnými silami a velmi úporně snaží cejchovat AfD jako nácky. A tímto je i umlčovat. Tak tomu bylo i v předvolební kampani, kdy bylo voličům sugerováno, že s novopečenými poslanci AfD vkráčejí do budovy Říšského sněmu novodobí Hitlerovi hnědokošiláči. Používání tzv. „nacistického kyje“ (Nazikeule) je totiž v Německu poměrně účinnou zbraní - dnes hodně nadužívanou i proti názorovým oponentům. Vzhledem k historii je obvinění z nacismu v Německu samotném vážnou a citlivou věcí.
Někteří novináři a aktivisté si už pospíšili s návody a desatery, jak se za nové situace jako uvědomělý občan a fanoušek politiky Merkelové chovat. S takovým návodem o osmi bodech přišel už ráno po volbách třeba server Bento.de (patří pod Spiegel Online). A hned první bod je, jak jinak, o nacismu. Bento radí, aby se odpůrce AfD stal kmotrem tzv. kamene zmizelých“ Stolperstein), což jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, které bývají vsazené před domy obětí holocaustu a nacistického režimu. AfD je tak dávána do přímé souvisilosti s nacistickými zločiny a miliony obětí třetí říše. Dále Bento radí, aby lidé v boji s Afd vstoupili do nějaké politické strany (bod č. 2), stali se dobrovolnými pomocníky uprchlíků (bod č. 3), podporovali aktivity proti pravici (bod č. 4), žili ekologičtěji (bod č. 5), neboť AfD zpochybňuje vliv člověka na změny klimatu, aby si nenechali nabulíkovat strach (bod č. 6), a sice před uprchlíky, homosexuály či emancipovanými ženami (to už je opravdu od redaktorky Evy Hornové z Benta hodně paranoidní), aby podporovali dobrovolné mořské zachránce lidí v nouzi (bod č. 7), rozuměj podporovali pašeráky lidí, a aby aktivně vzdorovali rasismu a nepatřičnému chování, rozuměj třeba zdánlivě neškodné rasistické vtípky.
Suma sumárum, když člověk sleduje, co věše se kolem skvělého volebního výsledku AfD v parlamentních volbách v Německu děje a začíná dít, začne mít obavy, že nebude lépe, ale výrazně hůře.
