Reportáž:
„Jedná se o intelektuální počin 21. století,“ říká Martin Konvička k nové knize Prolomení hradeb od sociologa Petra Hampla. Oba dva stojí na pódiu v salónku olomouckého hotelu Flóra a konečně křtí knihu, kterou rozhodně nebylo snadné vydat.
„Jsem stále více nálepkován, takže jsem se setkával s neochotou nakladatelů - svých názorových odpůrců,“ vysvětluje Hampl. „Odpůrci totiž pouze nadávají, ale nikdo si kontroverzní texty nechce přečíst a vést diskusi. Přitom já bych tu diskusi hrozně ráda vedla,“ pokračuje Eva Hrindová ze spolku Naštvané matky, pod jehož hlavičkou nakonec kniha vyšla a který dnešní akci zároveň se spolkem 7. republika organizoval.
Kniha Prolomení hradeb se snaží být komplexní odpovědí na to, proč se dnešní společnost rozkládá. „Mně ta kniha zkrátka chyběla. Kdyby už existovala, tak bych si ji koupil. Když čtu texty od Václava Klause nebo Lukáše Lhoťana o civilizačním úpadku a šíření kulturního neomarxismu napadají mě otázky jako: Proč si elity zvolily zrovna neomarxismus a ne nějakou méně škodlivou ideologii? Kdo je financuje, jak fungují?“ popisuje Hampl. A tak přečetl kvanta knih a tři měsíce po večerech psal. Kniha založená na patnácti tezích má být srozumitelná a zároveň vhodná pro otevření relevantní vědecké debaty.
„V dobách mírových každý brání sám sebe a své úzké okolí. Ale v dobách ohrožení se musí každý obětovat pro lidstvo,“ čte Hampl úryvek, „války rozhodují hlavy a srdce. Ne počet nábojů.“ A připomněl, že za války všichni Židé zemřeli právě proto, že se snažil přežít každý z nich sám za sebe a nebyli ochotni obětovat se pro celou komunitu.
A podle Konvičky přitom může válka začít kdykoliv. Zítra nebo třeba za deset let: „V srpnu 39 situace taky vypadala dobře. To, co se děje teď, není nic jiného než kolíkování hřiště před válkou v Evropě. Polsko to ví, Maďarsko to ví, každý dement, který se podívá na mapu, to ví.“
Pořiďte si holubník
Velkým tématem následné diskuse byly sociální sítě. Hampl, Konvička, Hrindová a další diskutující aktivista Martin Zapletal totiž mají všichni bohaté zkušenosti se zablokováním svých profilů. „Já jsem měl za poslední rok facebookovou svobodu tak šest plných dní. Naletěli jsme technologiím. Zmizí facebookový profil, zmizí člověk, je to sociální likvidace. Pořiďte si holubník, bude se hodit! Budeme muset začít používat poštovní holuby,“ vtipkuje Konvička a upozorňuje na snahy cenzurovat i mailovou poštu
„Musíme vytvořit ostrůvky disentu. Nevytěsňovat špatné věci, co se dějí. Utvrzovat se ve vlastenectví, v principu svobodné diskuse, normálního vztahu mužů a žen. A z ostrůvků disentu šířit tyto myšlenky mezi společnost,“ pokračuje už vážněji Hampl. Mechanismy nákazy jsou dle něho horší a horší. Na západě, kde nebyl komunismus, sice začaly působit dříve, ale my jsme tu hned po revoluci měli Havla, který se snažil prosazovat nepolitickou politiku.
A teď už sice Havla nemáme, ale máme veřejnoprávní televizi, připomněla Hrindová. Následně však rozředila atmosféru úsměvnou historkou z veletrhu cestovního ruchu: „Prodávali tam klobásy a slaninu a byla tam děvčata a chlapci v krojích. A čas si krátili laškováním mezi sebou - ale v dobrém – zkrátka jim hoši sahali pod sukně. A já to pozorovala s takovou radostí, že se tohle ještě děje, že je to mezi mladými lidmi ještě pořád normální. A navíc uměli hrát na harmoniku a hráli a zpívali lidovky.“
Publikum o přibližně padesáti lidech se nepřestávalo smát, ani když se po Hrindové chopil slova Konvička, aby glosoval současnou politickou situaci: „Babiš je sice velký hráč v byznysu, ale podle mě toho vyjukanýho Spejbla nehraje. To je jak kdyby se stal prezidentem ve Francii v roce 41 a myslel si, že bude pít Beaujolais, jíst slávky, válce bude za tři dny konec, on ty blbečky ještě víc obere a zavře se s blondýnou na Čapím hnízdě.“ Jenže Babiš teď musí řešit i státnické věci, na jeho touhy nehledě. „Hraje se o to, kdo bude čerpat,“ dodal Konvička.
Na Slovensku využili oprávněné nespokojenosti
Do Olomouce zamířil rovnou ze Slovenska i aktivista Žarko Jovanovič, který se s přítomnými podělil o své dojmy z masových demonstrací v Bratislavě. „Témata, která se tam řeší, tedy korupce a klientelismus, se řeší oprávněně. Je ale otázka, jak to bude pokračovat,“ zahájil svůj výstup. Slovensko pak trápí v daleko větší míře než nás i ekonomická emigrace občanů za lepší prací a platy na západ. Demonstrací se podle něho účastnilo třicet až padesát tisíc lidí a ti tam pravděpodobně přišli spontánně. Ale demonstrace byly profesionálně zorganizované a něco musely stát. „Někomu se podařilo využít oprávněné nespokojenosti společnosti,“ myslí si Hrindová.
Jeden Slovák dokonce přijel až na debatu do Olomouce. Spolu s jablkovicí s brusinkami – což vážnou atmosféru opět zpříjemnilo.
Nicméně, neusínejme na jablkovicích. „Politici se nejvíce bojí toho, že lidé přijdou k volbám, čímž se sníží jejich šance na zvolení. To je ta cesta. Tudy musíme jít. Volby jsou ta cesta,“ apelovala na voliče v závěru Hrindová.
reportáž z akce sepsala Petra Janderová
