Žena je především maminka, je to životní pocit, který dělá ženu úplnou. A v této roli se neobejde bez muže, bez partnera. Kariéra, úspěch, koníčky, seberealizace mimo role matky a partnerky - to jsou jen nadstavby a je štěstí, že žijeme v době, kdy tuto nadstavbu můžeme mít a tešit se z ní. Nebylo to tak vždy. Ale pro samou radost ze svobody ženy, která nebyla vždy samozřejmá, nezahazujme to hluboce ženské a určující - mateřskou roli, která by nebyla možná bez milujícího partnera.
Citujeme:
Mám nyní velmi těžké týdny. Můj muž, jak už jsem zmínila v předchozím blogu, bojuje o život, a nejsou to bohužel vůbec nadnesená slova ani fráze. Krutá pravda. Věřím a doufám. Bdím. Trápím se. Za ty dny a týdny vám tak projde hlavou tisíce věcí.
Například to, že díky tomu, že jsem maminkou, mám silnou oporu právě v dětech, a silnější opora být nemůže. O úspěch, kariéru, ani nic podobného, se neopřete. O děti ano. Tak, jako se jindy opírají ony o mně.
A přiznám se všem ženám, které hlásají do světa, jak dobře je jim bez muže - mně bez muže, s nímž jsem spojila život, není vůbec dobře, mně je neskutečně zle. Schází mi tak, že se cítím pouhou polovinou sebe, nemám-li ho po boku, a proto s ním trávím čas i v nemocnici, jakkoli je to těžké, a i když o tom možná sám zatím neví. V jeho blízkosti jsem to teprve já, i když jeho dlaň v mé dlani je zatím bezvládná. Ale je jeho. A proč bych měla zastírat, že jsem v této situaci naprosto slabá žena, ve které by nikdo nehledal bojovnou advokátku...
Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=28752
