DO JESLÍ? OD TŘÍ MĚSÍCŮ. TO JE ÚPLNĚ NORMÁLNÍ.
Minulý týden jsem byl v Praze na konferenci o „dětských skupinách“, to je nový trend v ČR. Dětská skupina je vlastně taková mateřská školka jen ne s tak přísnými pravidly. A můžete do nich dát děti už od jednoho roku. Debatovalo se tam, jak se rozvíjejí, kolik bude na ně peněz a tak. Byla tam i zahraniční delegace: Belgičanka, Britka, Španělka, Řekyně, Švédka… Dozvěděl jsem se, že zaostáváme za trendy EU: v naši zemi totiž mámy zbytečně dlouho zůstávají s dětmi doma. A zahraniční paní nám přijely vyprávět, jak je to u nich.
Přiznám se, že jsem si tak trochu myslel, že v ČR vlastně ani neexistuje žádná reálná síla, hnutí nebo lidé, kteří by cílevědomě a systematicky zkracovali mateřskou dovolenou. Se třemi roky jsme světový unikát, je to pro skvělá věc, kdo by se toho chtěl vzdát? Bral jsem občasné články v médiích jako ojedinělé výstřely do tmy. Ten minulý týden, jsem ale poprvé seděl v sále, kde bylo něco kolem stovky lidí a vládla tam taková atmosféra, že nebylo pochyb o NOVÉM MODERNÍM TRENDU: čím dříve umístíme děti někam mimo domov, tím v podstatě lépe. Seděl jsem tam a kolem mě lítaly slova jako opatření, cíle, studie, EURA, rozpočty, pracovní trh, právo mámy na kariéru a tak. Taková malá byznys konference, akorát že pro mámy. Najednou mi došlo, že jsem za celé dlouhé odpoledne ani jednou neslyšel slova jako něha, dotek, vůně, bezpečná vazba… Přepadl mě malý strach. Že už to začalo, že už je to tady. Mělo to tři vrcholy.
PRVNÍ: když namachrovaná Britka suverénně mluvila o tom, že je načase konečně přestat stigmatizovat stát v tom smyslu, že by se neuměl postarat o děti. NAOPAK, MÁME PŘECE ODBORNÍKY A TI NEJLÉPE VĚDÍ, CO DÍTĚ POTŘEBUJE. A NĚKTEŘÍ RODIČE SKUTEČNĚ NEJSOU DŮVĚRYHODNÍ. To vám řeknu, to jsem tedy dost čuměl.
DRUHÝ: když sympatická Belgičanka naprosto bezelstně prohlásila, že nerozumí naším rozjitřeným debatám o tom, že by malé dvouleté děti neměly chodit do školky, protože u nich V BELGII MÁMY DÁVAJÍ DĚTI DO JESLÍ UŽ VE TŘECH MĚSÍCÍCH. A že je to NAPROSTO N O R M Á L N Í. A že neřeší kdy, protože ty tři měsíce jsou v pohodě, ale řeší, pouze jak: jak kvalitní péče se malým dětem poskytuje, to že je ta správná diskuse. Než jsme stačil zalapat po dechu, vzala si slovo Španělka a řekla, že u nich je to stejné: malé děti díváme do jeslí od tří měsíců. NO A CO JAKO?
TŘETÍ: ptali se Řekyně, kde mají děti, když jsou zaměstnané mámy v práci, když podle statistik mají strašně málo školek. A ta žena od Egejského moře ani nehnula brvou a tiše prohlásila: my se o děti staráme v rodině. Když musí máma do práce, postará se o dítě rodina, víte? Vždyť je to naše dítě. V sále to zašumělo, některé Češky nechápaly. Jak jako rodina? Vždyť máma bydlí 200 kilometrů daleko!
TAK JÁ TO ZKUSÍM JEŠTĚ JEDNOU ZA TY DĚTI: máma je nikým a ničím nenahraditelná. Devadesát procent naší osobnosti se utváří ve věku do tří let. Nikdy nejsme tak citliví a vnímaví jako ve věku do tří let. To, co nedostaneme do tří let, pak budeme hledat celý život. A to, co nejvíce potřebuju je vůně, něha, dotek mámy. Máma je zdroj mého pocitu bezpečí a důvěry v sebe a ve svět. Je to moje opěrná deska pro celý další život. Do tří let vnímám sebe a mámu jako jednu bytost. Takže já bych se prosím pěkně do školky, pokud to fakt není nutné, před třetím rokem rozhodně nedával.
Marek Herman, pedagog a lektor
Autor knihy - Najděte si svého marťana - https://www.databazeknih.cz/knihy/najdete-si-sveho-martana-107623
