Multikulturalismus obsahuje řadu absurdit, které s logikou nemají mnoho společného. Ve skutečnosti dokonce popírá sám sebe.
Nejprve si definujme, co to vlastně multikulturalismus je. Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že všechny kultury jsou si rovny (mají stejnou hodnotu) a lidé různých kultur mohou žít vedle sebe na území jednoho státu s tím, že si svou kulturu zachovají.
Hned první stanovisko je nesmysl. Podle kulturních relativistů (resp. multikulturalistů) si každá kultura sama vytváří své normy a hodnoty, tudíž nemáme posuzovat a hodnotit jinou kulturu z pozice své vlastní kultury. V tom případě ale nesmíme odsoudit ani nijak hodnotit IS (Islámský stát), vždyť lidé tohoto státu si podle podstaty multikulturalismu jenom vytváří své vlastní hodnoty a kulturu…
Idea multikulturalismu je vnitřně rozporná a prázdná. Multikulturalismus tvrdí, že v dané společnosti nesmí existovat nadřazená kultura. Přitom multikulturalismus se za takovou nadřazenou (a jedinou správnou) kulturu sám vydává. Představme si, že kdesi v džungli žije kmen, jehož příslušníci věří v létajícího tygra a každý měsíc mu musí obětovat jednoho člověka. Kromě toho nenosí žádné šaty a chodí nazí. Je to jejich kultura.
Lidé z tohoto kmene by přijeli do Evropy a chtěli by zde uplatňovat své zvyky a tradice. Co by na to řekli zastánci multikulturalismu? Zřejmě by těmto lidem obětiny nepovolili. Proč? Protože považují naši kulturu lidských práv za lepší. Kdyby ji považovali za stejnou nebo horší, tak by těmto lidem obětiny museli povolit. No a v tom případě by multikulturalisté byli na stejné úrovni jako nacisté, kterými se tak rádi ohánějí.
Na jednom území vedle sebe mohou žít lidé různých ras, národností, vyznání a je to zcela v pořádku. Jenže předpokladem pro klidné soužití je to, aby se příchozí člověk přizpůsobil kultuře krajiny, ve které se rozhodl žít. V opačném případě nastává soupeření a konflikty. Tyto konflikty jsou podporovány právě multikulturalismem.
Multikulturalismus tak nějak doufal v to, že například muslimové se v Evropě budou chtít vzdát práva šaría, které je v rozporu s lidskými právy. Jenže jak se ukazuje, tak mnoho muslimů se práva šaría vzdát nechce (No Go Zones) a snaží se toto právo zavést i do našich zákonů. Avšak proč by se muslimové měli vzdávat práva šaría, když od multikulturalistů slyší, že všechny kultury jsou si rovny, nic nesmíme hodnotit, všechno je relativní? V takovém případě ani nemají důvod se integrovat do společnosti.
Když muslimové spáchají nějaký zločin za pokřiku “Alláhu akbar”, jsou ze strany multikulturalistů obhajováni ve smyslu, že daný zločin udělali z frustrace, protože se cítili vykořeněni. Jestliže pominu, že takovou argumentací bychom obhájili jakékoliv zvěrstvo a jakéhokoliv masového vraha, tak tato argumentace má ještě jednu “závadu”. Kdo způsobuje muslimům tento pocit vykořeněnosti? Právě ideologie multikulturalismu. Protože to ona trvá na takové kulturní “všehochuti”, která ale zřejmě jaksi popírá lidskou přirozenost.
Na druhou stranu, jestliže původní obyvatelé Evropy vyjádří obavy z islamizace a pocity toho, že se ve své rodné zemi cítí taky vykořeněni, tak jsou ze strany multikulturalistů hned označeni jako rasisté, xenofobové, případně rovnou náckové (jak už jsem ale výše popsala, tak “náckovství” má ideologie multikulturalismu sama v sobě). Proč ten dvojí metr? Na pocit vykořeněnosti mají právo jenom přistěhovalci? Nebo multikulturalisté tak nějak tuší, že jejich ideologie je nesmyslná sama o sobě a snaží se tímto způsobem oponenty umlčet?
A teď přichází asi největší logický rozpor multikulturalismu. Multikulturalismus ničí různost kultur na této planetě. Četla jsem mnoho příspěvků od rodilých Britů, kteří psali, jak se jim Velká Británie mění před očima, že už to není ta “stará, dobrá Anglie”, ale že se v některých čtvrtích cítí jako v Pákistánu. Takže v podstatě vznikl takový hybrid, ani Anglie, ani Pákistán. No a teď si ideál multikulturalismu dosaďte na celý svět. Jak by to vypadalo?
Buď by vznikly tzv. hybridní kultury, takové nijaké, kde by se každý cítil vykořeněn a uznával své hodnoty, ale zároveň nijaké. Jenže to jaksi nejde, takže s větší pravděpodobností by došlo k chaosu, občanským nepokojům a následné totalitě. Ideální multikulturní společnost je striktně definovaný totalitní režim, protože společnost, kde každý jedinec může mít svou vlastní kulturu, potřebuje definovat prakticky skoro všechno.
Když v hrnci smícháte mnoho ingrediencí a mnoho barev, co vám vznikne? Jakási hnědá břečka, ve které se ztratí krása každé barvy. Chuť ingrediencí taky zanikne a vznikne něco, co se nedá jíst. Asi jako dort Pejska a Kočičky.
Autor: Lea Vojteková, 28.12.2015
