Citujeme z řlánku na serveru iLiteratura.cz:
Mám známou, kterou její manžel pálil cigaretami i žehličkou a po letech domácího násilí ji vycepoval k takové dochvilnosti, že na každou schůzku chodila o půl hodiny dřív. Měla jsem kolegyni, která čas od času přišla do práce s monoklem nebo podlitinami. To vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény, než o čemkoliv jiném.
Mám taky kamarády, kteří se roky vyrovnávají s traumatickým rozvodem, kdy je jejich bývalé ženy obvinily ze sexuálního násilí vůči nim nebo jejich dětem nebo je nechávaly sledovat soukromými detektivy, aby na ně našli nějaké kompro. Nebo soudu předkládaly několikastránkové vykonstruované elaboráty o partnerových údajných sexuálních úchylkách a praktikách.
Svinstvo není genderově specifické ani systémové.
Požadavky soudobého feminismu pro mě prostě postrádají osobní relevanci. Problémy, po jejichž řešení volá, považuji za vyřešené nebo vymyšlené. Problémy, které mě osobně pálí, ho zjevně nezajímají. Feminismus, k jakému bych se ráda přihlásila, je gesto Azam Jangrávíové v Íránu, která s vědomím, že ji čeká žalář, vylezla loni na ulici v Teheránu na transformátor a navzdory zákazu si sundala povinný hidžáb a zamávala s ním nad hlavou. „Udělala jsem to pro svou osmiletou dceru,“ řekla. „Nechci, aby Viana v Íránu vyrůstala ve stejných podmínkách jako já. Věděla jsem, co mě čeká, ale najednou jsem se cítila silná. Cítila jsem, že najednou nejsem jen to druhé pohlaví.“ Azam byla vyhozena z práce a odsouzena ke třem letům vězení.
Zdroj a celý článek Biancy Bellové najdete zde: http://www.iliteratura.cz/Clanek/41307/bellova-bianca-proc-nejsem-feministkou?fbclid=IwAR1a1zQYadd9jC1F4GleNuXqX_HJv5ux-ynSMEMMqXWTEKaUVxKCvAC2p_8
