Blogy
Pamatuju výplach mozků ve školách za totáče. Lži o třídním boji, americkém nepříteli a sovětském hrdinovi. Dětská duše je bezbranná, když to slyší od autority. Přátelé, tohle je prvotřídní svinstvo a dějiny se opakují.
Milé ženy, nedivte se, že jste znásilňovány. Podívejte se na sebe, jak vypadáte!!! Tyto věty slýcháme stále častěji.
Na konci roku se bilancuje a člověk vidí věci s nadhledem. Co bylo a je skutečně klíčové? Je to islám a boj proti němu nebo boj se všehoschopnými sociálními inženýry? Ale já to vše vnímám jen jako obranu. Obranu svobody.
Multikulturalismus obsahuje řadu absurdit, které s logikou nemají mnoho společného. Ve skutečnosti dokonce popírá sám sebe.
Je jich všude plno - ohánějí se svou tolerantností, okázale dávají najevo svou soucitnou duši a uzurpují si právo na jediný správný názor. V tom něco nehraje - jak může být tolerantní ten, kdo tvrdě potlačuje jiné názory?
K čemu je nám taková vláda? Neumí ochránit ani naši zem (blekotání ohledně migrantské krize) ani naše občany (krádež českých občanů v Norsku). Lidé, copak to nevidíte? Jak je možné, že by stále někdo tuto vládu volil?
Ptá se mě na to spousta lidí. Co můžeme udělat, aby se neutěšená politická situace změnila? Máme psát dopisy politikům, chodit na demonstrace nebo co vlastně máme dělat? Tak, aby to mělo smysl? Přece nemůžeme jen sedět a čekat.
Tak tu budeme mít islám. No a co? A sluníčková dívenka se zjihlým pohledem věnovala svůj úsměv právě sněným představám o tom, co skvělého by jí život v islámském světě mohl přinést.
Posledních pár týdnů bylo pro mě docela náročných. Moje pocity dostávají docela zabrat. Kdo to má všechno snášet? Tolik násilí, tolik nespravedlnosti, videa o odebírání dětí, fotky zabitých dětí. Člověk a ženská obzvláště by očekávala, že tomu všemu budeme nějak smysluplně čelit. Ale ono ne. Politici a kompetentní osoby mlží a alibisticky žvatlají z tepla pražské kavárny. Jsem naštvaná a to hodně. Za poslední měsíc jsem řekla více sprostých slov, jak za celý svůj život. A mám toho dost!
Před Vánoci jsem měla exkluzivní možnost v klidu pozorovat lidi. Skloro měsíc a půl jsem každodenně trávila několik hodin u prezentačního stánku v jednom velkém obchodním centru. Když byla chvíle klidu, mohla jsem nerušeně pozorovat okolojdoucí a zaměřila jsem se hlavně na ženy. No, nebyly to hezké pohledy. Co se to s námi ženami děje? I když, možná je to jen reakce na to, jak vypadají čeští muži:-)